Přechody pro volně žijící živočichy přes dálnice: nové cesty k harmonii mezi přírodou a člověkem

Přechody pro zvěř, známé také jako ekologické mosty, hrají v mnoha částech světa zásadní roli pro bezpečnost zvířat a motoristů. Tyto stavby pomáhají snižovat počet nehod s divokou zvěří a zároveň pomáhají zachovat přirozené životní prostředí zvířat. Historie ekologických mostů sahá až do roku 1950, kdy byl ve Francii postaven první most.

Od té doby se tyto mosty a další podobné stavby, jako jsou přechody pro volně žijící živočichy, odvodňovací systémy nebo tunely, stávají po celém světě stále běžnějšími. Zvláště rozšířené jsou v Evropě, kde například v Nizozemsku existuje nejdelší ekologický most na světě. Také v Severní Americe existuje mnoho podobných iniciativ, včetně desítek přechodů v kanadském národním parku Banff. Mezi zajímavé příklady v článku patří projekt včelí dálnice v Norsku, který poskytuje včelám bezpečné hnízdiště a krmení. A na Vánočním ostrově v Austrálii se používají plastové přechody a dočasné uzavírky silnic na podporu bezpečné migrace červených krabů. V Massachusetts jsou salamandři chráněni malými tunely, kterými mohou bezpečně přecházet silnice. Ekomosty jsou účinné nejen při prevenci nehod, ale také při udržování ekologické rovnováhy.

Například v Coloradu je důkazem úspěšnosti těchto mostů snížení počtu nehod s volně žijícími živočichy o 87 %. Vývoj takových řešení však vyžaduje seriózní plánování a rozsáhlou spolupráci. Článek uvádí jako konkrétní příklad Nový Zéland, kde dobrovolníci vybudovali podzemní tunel pro malé modré tučňáky, který jim pomáhá bezpečně přecházet rušné silnice. Závěrem lze říci, že ekovláčky a podobná ochranářská řešení mají zásadní význam pro podporu harmonického soužití zvířat a lidí a článek uvádí několik vynikajících příkladů z různých zemí, které dokládají jejich účinnost.